Již 1550 let před naším letopočtem se lidé zajímali o funkci očních svalů. V nejstarším dochovaném lékařském dokumentu z té doby tzv. Ebersově papyru, je zmínka o léčení šilhání, které zahrnovalo  ůzné očistné procedury  a lektvary spolu se zaklínadly o kterých se věřilo, že odstaní z těla zlé duchy.  Uvádí zde lektvar sestávající   z mozku želvy smíchaného s medem, trusem krokodýla,  krví ještěrky a kořením.  Není však jasné, jestli se tento lektvar používal vnitřně či zevně.

Kolem roku 200 našeho letopočtu rozeznal Galen, že úhly očí souvisí s binokulárním viděním

Konvergentní a divergentní masky, které měly napřímit vidění poprvé použil k k léčbě strabismu řecký lékař Paul Aegina (625-691 nl)  Tehdy se předpokládalo, že šilhání je křeč očních svalů. 

Francouzský královský chirurg Ambroise Pare (1510-1590) se roce 1540 pokusil léčit strabismus brýlemi vyrobených z rohu se dvěma dírkami umístěnými na různých pupilárních vzdálenostech. Ve své knize napsané v roce 1583  německý lékař George Bartisch (1535-1606) zveřejnil další zdokonalení těchto časných pokusů. 

V 19 sloletí se začala rozvíjet oftalmologie. V roce 1865 Javel začal využívat k  léčbě strabismu stereoskop,  který byl vynalezený před rokem  1850. Na začátku 20. století oční chirurg Worth používal v Londýně modifikovaný stereoskop, který nazval amblyoskop ke stimulaci fúze.  Worth byl vlastně první kdo do ortoptiky pojem fůze zavedl.  

Cvičení na amblyoskopu bylo to časově náročné  a Ernest Edmund Maddox (1860–1933), který pracoval v Bournemouth s různými oftalmologickými instrumenty,  tuto časovou náročnost řešil v roce 1919 zaučením jeho dcery Mary Maddox (1897-1972). Ta postupně  shromažďovala a aplikovala  znalosti pohybu očí v praxi ortoptiky jako zdravotnické profese. Její práce v ortoptickém výzkumu léčbě šilhání  byla vzorem a inspirací pro další ortoptistky

M. Maddox si otevřela v vlastní kliniku v roce 1928 a brzy založila s Sheilou Mayou ortoptickou školu Maddox- Mayou Orthoptic Training School na Devonshire Street v Londýně. V roce 1929 M. Madox otevřela ortoptickou kliniku v Royal Westminster Ophthalmic Hospital (od roku 1947 součást  Moorfields Eye Hospital  jako  pobočka High Holborn. Tato budova byla uzavřena v roce 1988 po přestěhování personálu a pacientů do hlavní budovy Moorfields na City Road. V současné době je to největší dětské oční centrum v UK s pobočkou v Dubai.

V roce 1937 byla založena profesní organizace British Orthoptic Society. První presidentkou byla M. Maddox.

Ve 30 létech 20 století se studium ortoptiky rozšířilo do celého světa.  V roce 1932 Legrand Hardy a Elizabeth Stark otevřeli ortoptickou kliniku v New Yorku. V roce 1937 byla otevřena první Kanadská ortoptická klinika ve Vinnipegu. V roce 1938 bylo založeno profesní sdružení ortoptistek v USA- American Orthoptic Council. V roce 1941 Alfred Bangerter založil ortoptickou školu ve Sv. Havlu ve Švýcarsku.

I přes tento rozvoj se do druhé světové války oftalmologové v Evropě většinou spokojovali s kosmetickou operací šilhání a nevěnovali se léčbě tupozrakosti a binokulárního vidění.  K plnému rozvoji ortoptiky došlo až po druhé světové válce.

Zajímavé jsou také výsledky průzkumů a odhadů výskytu strabismu v Evropě. Jak se postupně vyvíjely metody a přístroje pro exaktní diagnostikování, tak se odhadovaný výskyt zvyšoval. Od odhadovaných  2% populace v roce 1919 (Hartman), přes 3% (Thomson 1924) až ke 4-6% v 60 a 70 létech.  Zvýšený výskyt strabismu byl mimo jiné jistě také spojen s tím, že se do povědomí veřejnosti postupně dostávala informace o tom, že šilhání je porucha zraku, která zhoršuje možnosti uplatnění dítěte v praktickém životě.