Moderní pojetí problematiky šilhání se v bývalém Československu začalo rozvíjet po druhé světové válce.
Zde je možno uvést zejména pana prof. Kurze, který prosazoval zásadu časné komplexní léčby šilhání.
Vznikala i ústavní zařízení pro rehabilitaci binokulárního vidění (obnovy spolupráce obou očí). Tak vznikla Ortopticko-pleoptická stanice na II.Oční klinice v Praze a nebo internátní léčebny. V roce 1948 to byla léčebna v Kroměříži, pak ve Štramberku, ve Dvoře Králové (1953) a později další.
První vzdělávání ortoptistek se podařilo v tehdejším Československu prosadit až v roce 1979 (Ústav pro další vzdělávání středních zdravotních pracovníků v Brně) formou dvouletého pomaturitního specializačního studia určeného pro zdravotní sestry.
Po vstupu České republiky do EU a harmonizaci zdravotnických zákonů s právem EU, byl stanoven v § 12 zákona 96/2004 Sb požadavek na bakalářské vzdělání ortoptistů, kteří od té doby mohou pracovat bez lékařského dohledu. Došlo tak ke sjednocení vzdělávání našich ortoptistů nejen v rámci EU, ale i ostatních vyspělých států.